Setkáváte se s v praxi s tím, že lidé mají vůči nemocným s RS předsudky?
Ano. Například většina pacientů, kteří se svému okolí svěřili, že mají RS, byla po určité době propuštěna z práce, většinou pod záminkou reorganizace. Nedivím se jim, že o své nemoci raději mlčí.

Mají se tedy nemocní chovat jakoby nic?
Určitě ne, pacient by měl polevit v pracovním tempu a neměl by přecházet chřipky ani běžné virózy. Důležitý je také přiměřený pohyb, rehabilitace a cvičení. Konečné rozhodnutí, zda o své nemoci řeknou zaměstnavateli, ponechávám na každém pacientovi. Je třeba také zvážit, že mohou mít častější absence způsobené návštěvami lékaře nebo pravidelným docházením na infuzní léčbu. Toho si zaměstnavatel všimne a jistě je lépe, pokud o nemoci svého zaměstnance ví.

Omezuje samotná léčba nějak každodenní život nemocných?
Záleží na stupni léčby. Většina pacientů začíná na tzv. lécích první linie. Donedávna byly v této kategorii k dispozici pouze injekce, takže pacient si několikrát do týdne píchl dávku léku. Některá tato léčiva mohou mít i nepříjemné nežádoucí účinky, které nemocného v běžné činnosti mohou omezovat, například chřipkové příznaky po aplikaci léku. Léčiva ve formě tablet většinou denní život nemocných neovlivňují. Pokud má pacient léčbu infuzní, tak samozřejmě musí minimálně jednou za měsíc počítat s několika hodinami strávenými v nemocnici a také s pravidelnými odběry krve před aplikací infuzí.

Jak je to s tabletami?
Tablety pro léčbu první linie přišly na trh loni, takže komfort pro pacienty se zvýšil. To samozřejmě zvyšuje jejich disciplínu v léčbě. Mnoho pacientů si raději vezme tabletu, než si píchne injekci. Zde je nutno zdůraznit, že léčba musí být individualizovaná s přihlédnutím k věku pacienta a jeho přidruženým chorobám.