Prodělal jste rakovinu varlat. Sám přitom přiznáváte, že jste vyšetření dlouho odkládal. Styděl jste se, nebo jste se bál, co Vám doktor řekne?

Já jsem to neměl tak, že bych se styděl s tím někam jít. U mě šlo čistě o nevědomí. Bylo mi dvacet čtyři let, vrcholově jsem sportoval, žil jsem zdravě, nekouřil, nepil, dodržoval životosprávu, měl jsem za sebou olympiádu a nikdy jsme ani nic podobného neměli v rodině. Necítil jsem únavu ani bolest. Proto mi ani ve chvíli, kdy jsem si tam něco nahmátl, nedošlo, že by to mohlo být něco zásadního.

My chlapi máme tendenci svoje zdravotní problémy neřešit nebo zlehčovat.

Vůbec jste tedy bouličkou nezabýval?

Mě dokonce nenapadlo si to třeba vyhledat na internetu zjistit, co může taková boule znamenat. Jediné, co jsem udělal, je, že jsem to řekl kamarádovi. Ten mi na to řekl, že jsem se asi někde skřípnul při dovádění v posteli. A to je podle mě přesný obrázek toho, jak to probíhá. My chlapi máme tendenci svoje zdravotní problémy neřešit nebo zlehčovat.

Proč si myslíte, že právě muži tak neradi hledí na svoje zdraví, i když je v sázce život?

Zřejmě je to dané naší historickou úlohou. Byli jsme lovci a chceme být hrdinové, ne slaboši. Přiznat si proto slabost, že jsem nemocný a měl bych si zajít k lékaři, se ani dnes moc nenosí. Nejhorší je to právě u tabuizovaných témat jako právě varlata, hemoroidy nebo třeba inkontinence. U piva se o tom prostě nebavíme. Zato je zajímavé, že třeba s úrazem na lyžích nebo na kole a s tím, jak nás pak operoval doktor, který se stará i o fotbalisty z první ligy, se naopak chlubíme moc rádi. Jsme prostě egoisti.

Jak jste dokázal spojit intenzivní léčbu s kariérou vrcholového sportovce – myslíte si, že Vám pravidelný pohyb a trénink pomohly překonat nemoc?

Doktoři mi samozřejmě říkali, že chemoterapie je náročná léčba. Myslím ale, že kariéra sportovce mi pomohla. Člověk je totiž zvyklý každé ráno vstát a jít na trénink i v případě, že ho všechno bolí. Každý trénink ve vrcholovém sportu tělo hodně zatěžuje a to se pak musí umět velmi rychle zregenerovat, abychom ho mohli za pár hodin znovu zatížit. Já jsem měl v nemocnici pocit, že léčbu snáším relativně dobře. Alespoň v porovnání s ostatními, kteří tam byli se mnou a podstupovali stejnou terapii. Myslím si, že to bylo díky sportu. Osvědčilo se mi dělat co nejméně intenzivní pohyb, protože je tělo často hodně zesláblé. Tak jsem se procházel v lese nebo plaval, ale ne výkonnostně, jenom tak, jak to šlo.

Doktoři tu nemoc neberou vůbec choulostivě a i já při léčbě ztratil stud.

Jak jste se cítil Vy, když jste se svým běžně tabuizovaným tématem vyšel na veřejnost – a jste dnes, když se ohlédnete několik let zpátky, rád, že jste ten krok udělal?

Doktoři tu nemoc neberou vůbec choulostivě a i já při léčbě ztratil stud. Pak se náhodou rozneslo, že mám rakovinu varlat a někde vyšel rozhovor, kde jsem o ní mluvil. Nato mi napsal jeden pán, který měl stejný problém a právě na základě toho rozhovoru se konečně rozhoupal zajít na operaci. Já byl v tu chvíli teprve týden po operaci a udělalo mi to strašnou radost. Jen tím, že jsem o tom promluvil, jsem pomohl někomu zachránit život. A rozhodl jsem se, že podpořím, aby se o tom začalo mluvit víc a otevřeně.

Založil jste nadační fond Petra Koukala STK pro chlapy, který funguje již několik let. Co Vás nejvíce překvapuje na vztahu mužů k jejich zdraví?

Mně nejvíc šokuje, když dostanu dopis od lidí, kteří se stydí na vyšetření jít a přitom už mají opravdu obrovské potíže. Třeba už si ani nemůžou dopnout kalhoty, rok se pomočují a tak dál. A oni se rozvedou, přestanou chodit na sport, na pivo s kamarády… Prostě udělají všechno, ale k doktorovi nezajdou. Nebo mi i pošlou fotografii svých varlat a ptají se na radu. To jim nevadí. Přitom k lékaři, který jich vidí třicet denně, se stydí zajít.

Stejně jako STK pro auto kontroluje celý technický stav, tak my se snažíme chlapy přesvědčit, aby si hlídali zdraví celého těla.

Myslíte si, že je to proto, že muži berou onemocnění varlat jako tabu?

Ano, ale nejsou to jen varlata, nýbrž mnohem více nemocí. Stejně jako STK pro auto kontroluje celý technický stav, tak my se snažíme chlapy přesvědčit, aby si hlídali zdraví celého těla. Proto se začínáme věnovat i tématům jako inkontinence či mužská neplodnost. Pro chlapa je tabu nemoc všeho od prsou ke kolenům.