Zdánlivě jednoduchá rovnice

Nadváha a obezita jsou definovány jednoduchou rovnicí: poměr mezi hmotností a druhou mocninou výšky udává takzvaný index tělesné hmotnosti (Body Mass Index, BMI). Hodnota mezi 25-30 kg/m2 se označuje jako nadváha, hodnota nad 30 kg/m2 jako obezita.

Mechanistický pohled na obezitu je založen na jiné jednoduché rovnici: rovnováze mezi energetickým příjmem a výdejem. Moderní pojetí obezity je naopak velmi složité. Tukovou tkáň vnímá nikoli jako sklad tuků a energie, ale jako aktivní tkáň, která mnoha svými hormony ovlivňuje metabolismus i mozek. Navíc tyto hormony působí rozvoj zánětu a od něj je již jen krok k výše zmíněným komplikacím, jako je například předčasná ateroskleróza. Do hry o kalorie vědci v posledních letech navíc zapojili střevní bakterie: bylo prokázáno, že ve střevě obézních lidí žije jiné složení bakteriálních kmenů než ve střevě lidí štíhlých. A to jsou jenom střípky z mozaiky nových poznatků o rozvoji obezity.
 

Tak jaké tabu?

Ve vědeckém světě obezita představuje prostě chorobný stav, který je třeba detailně prozkoumat a následně racionálně porazit. Ve světě lidí však obezita představuje problém.

Především: obezitu je těžké utajit, protože je vidět. Obezita bývá jednou z hlavních součástí „prvního dojmu“, zpravidla nikoli součástí kladnou.
Dále: obezitu je prakticky nemožné hájit. Zdravotní následky obezity jsou nezpochybnitelné. Z hlediska estetiky je obezita nahlížena převážně jako vada. „Být obézní“ je pro řadu lidí synonymem selhání.
A hlavně: obezitu lze léčit pouze u lidí, kteří jsou schopni obětovat a změnit svůj dosavadní život a návyky a začít znova, úplně jinak.

Většina lidí, kteří mají nadváhu nebo jsou obézní, svůj hendikep řešit neumí. Někteří s obezitou žijí již od mládí a prostě svoji hmotnost nevnímají jako problém. Jiní nevědí, kolik by měli shodit, aby se cítili lépe. Další by rádi shodili, ale nedokážou se omezit v jídle. Jiní zase neradi cvičí a někteří již mají tak špatné klouby, že cvičit prostě nemohou. I tito lidé jsou samozřejmě konfrontováni s mediálními obrazy štíhlosti a fyzické dokonalosti jako jediné cesty ke zdraví a štěstí. Vnímají pak svoje tělo jako živoucí doklad selhání a nejsnazší cestou, jak problém skrýt, je tabu. A pokud se jednou tělesná hmotnost stane zakázaným tématem, pak bývají dobře míněné rady okolí obézním člověkem často vnímány jako útok na celou jeho bytost.
 

Přece jen pokrok

Ačkoli moderní medicína nenabízí zázračnou pilulku, po které by každý bez námahy zhubnul na normální BMI, podává pomocnou ruku alespoň těm nejpotřebnějším: lidem, u nichž je obezita spojená s diabetem 2. typu.

V současné době můžeme léčit diabetes 2. typu pomocí sedmi různých tříd tabletek, jedné třídy injekčních léků a samozřejmě inzulínem. Pacienti, kteří mají BMI vyšší než 35 kg/m2, mohou podstoupit dokonce i operační zákrok na zažívacím traktu („bariatrická chirurgie“), který vede k úbytku hmotnosti a často i k vyléčení diabetu.

Od roku 2014 používáme i v České republice moderní léky proti diabetu, které se označují jako glifloziny. Jedná se o tablety, které vedou ke zvýšenému vylučování cukru do moči. Tyto léky v sobě spojují jednoduché podávání ve formě tablet jednou denně s několika zásadními účinky: snižují hladinu krevního cukru, přitom vedou současně k úbytku hmotnosti a mírně snižují krevní tlak.

Nasazení gliflozinu je zvažováno tehdy, když se zhorší dlouhodobá kontrola diabetu. Lékař i pacient by měli rozumět tomu, jak gliflozin působí. Lék v ledvinách zablokuje transportní kanálky nazývané SGLT-2, čímž způsobí vylučování glukózy do moči. Při léčbě glifloziny tedy tělo průběžně ztrácí glukózu. Spolu s tím ztrácí i energii a dochází k poklesu hmotnosti. Pacient bývá málokdy ohromen, pokud mu jeho lékař sdělí, že ve studiích došlo k průměrnému vylučování 80 g glukózy za den. Pokud se však toto číslo převede do „lidské řeči“, znamená to, že člověk léčený gliflozinem vymočí za necelé dva týdny jeden kilogram cukru! Efekt na hladinu krevního cukru bývá vidět již v prvních dnech léčby. Pokles tělesné hmotnosti lze pozorovat od prvních týdnů. Ve studiích bylo prokázáno snížení tělesné hmotnosti během léčby o cca 3 kg, v praxi však hodně záleží na výchozí hmotnosti, na dlouhodobé kontrole diabetu a zejména na tom, zda nemocný skutečně tabletky pravidelně užívá.


Úbytek na hmotnosti o 3 kg můžeme jistě vnímat jako zanedbatelný u člověka, který má desítky kilogramů nad ideální hmotnost. Je však třeba si uvědomit tři souvislosti.
 

První je fakt, že ke zlepšení kompenzace chronických nemocí vede úbytek o 5-7% stávající hmotnosti. Cílem tedy není dosažení hmotnosti ideální, ale redukce cca 5-10 kilogramů.

Druhou souvislostí je psychologický efekt toho, že ručička na váze se konečně začala posouvat směrem doleva: Jde to! S úspěchem přijde i motivace k dalším změnám ve stravování a pohybové aktivitě. Tabletky k léčbě cukrovky tak pomáhají prolomit tabu spojené s obezitou a pocit selhání nahradit spokojeností.

Třetí poznámka se týká toho, že 3 kg byl průměrný hmotnostní úbytek všech lidí, kteří se účastnili klinických hodnocení gliflozinů. Pokud pacient v léčbě vytrvá, může dosáhnout i redukce o výše zmíněných 5-7% své původní hmotnosti. Dlouhodobá léčba glifloziny vyžaduje těsnou spolupráci mezi lékařem a pacientem, pečlivé sledování laboratorních hodnot i eventuálních nežádoucích účinků léčby. Včasné řešení možných komplikací umožňuje dlouhodobou léčbu a s ní i dlouhodobě udržitelný pokles hmotnosti.

Bylo prokázáno, že léčba empagliflozinem nejenže nezvyšuje výskyt cévních a srdečních nemocí, ale naopak jejich výskyt významně snižuje. Nejpřínosnějším bylo snížení počtu úmrtí z cévních příčin o 38% - to je výsledek, který dosud neprokázal žádný jiný antidiabetický lék.

Výjimečné postavení mezi glifloziny zaujímá molekula nazývaná empagliflozin. Tento lék byl předmětem velké mezinárodní studie EMPA-REG OUTCOME®, která zkoumala, jestli empagliflozin kromě hodnoty krevního cukru dokáže ovlivnit i výskyt závažných cévních onemocnění, jako jsou například srdeční infarkt, mozková mrtvice nebo náhlé úmrtí. Právě tyto příhody se totiž u lidí s diabetem vyskytují dříve a častěji než u těch, kteří cukrovku nemají. A bylo prokázáno, že léčba empagliflozinem nejenže nezvyšuje výskyt cévních a srdečních nemocí, ale naopak jejich výskyt významně snižuje. Nejpřínosnějším bylo snížení počtu úmrtí z cévních příčin o 38% - to je výsledek, který dosud neprokázal žádný jiný antidiabetický lék.

Empagliflozin je tedy lékem, který především pomáhá lépe kontrolovat hladinu krevního cukru. Díky speciálnímu mechanismu účinku spolu s glykémií snižuje i tělesnou hmotnost, a to dlouhodobě udržitelným způsobem. Současně je to lék, který dokáže snížit i riziko život ohrožujících cévních příhod.

 

Hodnota člověka se v kilogramech nevyjadřuje

Obezita je velmi nápadnou součástí obrazu člověka. Zhubnout znamená bojovat sám se sebou. Lidé, kteří dokázali zhubnout, si rozhodně zaslouží obdiv. Neúspěšný přístup k obezitě však ostatní neopravňuje k nadřazenému, natož pohrdavému přístupu k člověku s nadváhou nebo obezitou. Stigmatizace obézních lidí nevede k řešení jejich problému, ale naopak k tabuizaci obezity. Pokud je obezita komplikována rozvojem cukrovky 2. typu, nabízí moderní medicína přístupy, které příznivě ovlivňují jak glykémii, tak tělesnou hmotnost. Léčba tabletkami obsahujícími empagliflozin je jednoduchá, účinná a bezpečná a proti podobným lékům má jedinečnou výhodu v podobě snížení rizika cévních a srdečních příhod. Pro člověka s diabetem a současnou obezitou nebo nadváhou může znamenat nejen první shozené kilogramy, ale i otevření cesty, která se dosud zdála příliš trnitá.