• Lékař
  • Pacient

Rozhovor s lékařem

Pane doktore, předpokládám, že se problematikou HIV zabýváte delší dobu. Znamená tato diagnóza pro pacienty riziko stigmatizace jak ho známe např. z některých filmů?

Prací s osobami s HIV infekcí jsem strávil již více jak 10 let a bohužel musím připustit, že tam riziko stigmatizace přítomno je. Vím také od kolegů z různých evropských zemí, že se Česká republika tímto nijak výrazně neliší od jiných evropských zemí. To nás ale jako společnost nikterak neomlouvá. My, kteří se touto problematikou zabýváme, a nemyslím pouze lékaře na klinikách, ale i epidemiology, psychology, terénní pracovníky, aktivisty a další se všemožně snažíme šířit osvětu, neboť hlavním stavebním kamenem pro nějakou formu diskriminace nebo stigmatizace bývá většinou nevědomost.

Pamatujeme si z minulosti rozsáhlé osvětové programy z devadesátých let, které se rozsahem i frekvencí s těmi současnými nedají srovnat. Myslíte si, že povědomí o HIV v České republice je horší nebo lepší než bylo před 20 lety nebo jinak, že je na dobré úrovni.

Jsem přesvědčen o tom, že povědomí o HIV není dostatečné. Ano, většina sexuálně aktivních osob o HIV někdy slyšela, ale nedávné průzkumy ukazují, že stále v populaci přetrvávají mýty o možnosti nakažení podáním ruky nebo polibkem. Na druhé straně míra používání kondomů při navázání nového sexuálního vztahu nebo snaha o získání informací o partnerově sexuální minulosti ukazuje naopak, že obava ze získání sexuálně přenosné choroby není nijak naléhavá. Samostatnou kapitolou je povědomí zdravotníků a z toho plynoucí ochota se starat o pacienty s HIV infekcí a nedělat rozdíly mezi osobami s HIV infekcí nebo bez ní.

Jaké navrhujete řešení. Představte si, že máte možnost jakékoliv návrhy uvést v realitu. Co by jste změnil a existuje vůbec nějaké jednoduché řešení?

Nemyslím, že existuje jednoduché řešení. Na druhou stranu, nechceme-li se smířit se současnou situací, něco bychom podniknout měli. Já osobně bych se zaměřil na mladou generaci. Ať už tu část, která ještě nezahájila sexuální život, např. vhodně pojatou sexuální výchovou ve školách nebo pohovorem se praktickým lékařem pro děti a dorost kupříkladu při výstupní prohlídce v osmnácti nebo devatenácti letech. Zásadní je, aby se chránili před HIV infekcí, ale aby neodsuzovali ty, kteří se touto infekcí již nakazili. A aby ti, kteří mohli být riziku HIV vystaveni byli včas otestováni. Jednoduše přistupujme pozitivně k testování i osobám s HIV infekcí.

Rozhovor s pacientem

Muž 33 let, pro HIV infekci sledován 4 roky

Setkal jste se osobně někdy s nějakou diskriminací v důsledku HIV infekce?

Já osobně dosud ne. Možná je ale to způsobeno tím, že svou HIV infekci tajím před naprostou většinou lidí ve svém okolí. Výjimkou je pouze moje rodina a několik nejbližších přátel. Je to ale právě několik nehezkých epizod z doslechu, které přispěly k tomu, že jsem se po odhalení HIV infekce rozhodl, že tuto informaci budu úzkostlivě chránit.

Zmiňujete „několik nehezkých epizod“ ve Vašem okolí. Můžete být více konkrétní. O se jednalo?

V prvním případě šlo o jasný případ diskriminace ze strany zaměstnavatele. Nově odhalený pacient se svěřil svému nadřízenému ve slabé chvilce krátce po vyslechnutí diagnózy HIV infekce. Většina z nás si tímto nelehkým obdobím prošla. Je přirozené, že se v hraničních situacích snažíme nalézt ve svém okolí pochopení. Nadřízený a do té doby i přítel ale žádné pochopení neměl a ihned tomu člověku oznámil, že si nepřeje, aby pro něj dále pracoval. Není asi překvapivé, že osoba v takové situaci nemá dost sil na to, aby se domáhala svých práv soudní cestou. Ve druhém případě se jednalo o člověka, kterému bylo sledujícím stomatologem doporučeno, aby se vzhledem k nové diagnóze HIV infekce přesunul do péče „lépe vybaveného pracoviště“. Následně navštívil několik pražských soukromých stomatologických klinika a ordinací. Vzhledem k nulovému výsledku následovaly e-mailové dotazy na další pracoviště. Když počet odmítajících přesáhl počet šestnáct, obrátil se na svého lékaře v HIV centru, který ho objednal ke stomatologovi na Bulovce. Ke stejnému lékaři ostatně docházím i já.

Máte návrh nějakého efektivního řešení této jistě neuspokojivé situace?

Myslím, že jednoduchý recept neexistuje. Je to jistě běh na dlouhou trať. Jednoznačně by to měli být zdravotníci, kteří půjdou celé populaci příkladem. Má osobní zkušenost ze zahraničí, kdy jsem musel v malém přímořském městečku navštívit lékařskou pohotovost je velmi pozitivní, neboť jsem po oznámení své diagnózy HIV infekce nesetkal ani v náznaku jakoukoliv změnu v chování zdravotnického personálu. Doufám, že mladší lékaři jsou v rámci studia seznámeni s tím, že podáním ruky pacientovi s HIV infekcí nejsou nijak ohroženi, a že odběr krve u stejného pacienta představuje stejné riziko, jako u osoby, která může mít stejnou, ale dosud neodhalenou diagnózu.