Virus přetrvává v organismu od jeho získání nepřetržitě, infekce probíhá s neúprosnou progresí a končí smrtí. Od roku 1983, kdy byl virus poprvé identifikován, se infekce HIV stala pandemií, postihující miliony obyvatel všech věkových kategorií na všech kontinentech. Způsob přenosu ve vysoké koncentraci se HIV vyskytuje v krvi a pohlavních sekretech.

Akceptovány jsou tři možné způsoby přenosu:

  1. Nechráněný sexuální styk s HIV pozitivní osobou je dominantní způsob přenosu nákazy nejen v ČR, ale i celosvětově.
  2. Parenterální přenos nitrožilním užíváním drog nebo infikovanými krevními deriváty a plazmatickými produkty. Při velmi vysoké úrovni transfuzní služby ČR je tato varianta v naší republice extrémně nepravděpodobná a od roku 1987 k ní v ČR nikdy nedošlo.
  3. Třetí možností je vertikální přenos z HIV pozitivní matky na dítě. 

Několik týdnů po nákaze dochází v lidském organizmu k první diseminaci viru. U některých jedinců může být tato fáze provázena klinickou symptomatologií běžného virového onemocnění (bolesti v krku, zvýšená teplota, bolesti svalů a kloubů atd.).

Množení viru v těle 

Několik týdnů po nákaze dochází v lidském organizmu k první diseminaci viru. U některých jedinců může být tato fáze provázena klinickou symptomatologií běžného virového onemocnění (bolesti v krku, zvýšená teplota, bolesti svalů a kloubů atd.). Hovoříme o tzv. akutním retrovirovém syndromu. Příznaky spontánně odezní a onemocnění vstoupí do mnohaletého asymptomatického stádia, během kterého probíhá intenzivní množení viru a jeho šíření do různých tkáňových kompartmentů.

HIV má vysokou afinitu k buňkám imunitního systému, což vede k jejich postupné destrukci a oslabování imunitních funkcí. Narůstající imunitní nedostatečnost se posléze začne projevovat v opakovaných infekcích dýchacích cest, herpetických onemocněních, poklesu krevních destiček či jiných krevních elementů a řadou dalších, velmi různorodých příznaků. Množení viru v průběhu času nabývá na intenzitě a vede k extrémnímu vyčerpání imunity. Nejpokročilejší stádium a nejrozvinutější fází onemocnění označujeme jako AIDS.

AIDS

AIDS je charakterizován přítomností život ohrožujících těžkých oportunních infekcí, nádorů či stavů, které jsou bez urychlené léčby jednoznačně smrtelné. V mnoha případech je v tomto období imunitní systém již tak vyčerpán, že ani náročná léčba není schopna přinést pozitivní výsledek a fatální konec je nezvratitelný. Ve všech stádiích jsou klinické projevy infekce HIV velmi polymorfní a mohou být přítomny u celé řady dalších onemocnění, které oslabují imunitní systém. Jejich kauzální příčina proto obvykle dlouho uniká. 

Vývoj v léčbě

Koncem minulého století většina postižených umírala během několika let po stanovení diagnózy. Vývoj antiretrovirové terapie (ART) představuje jeden z nejdynamičtějších revolučních procesů v historii medicíny. Určitý princip kombinace několika antiretrovirových léčiv z různých skupin vede k významné virové supresi a následné regeneraci imunologických funkcí. Důsledkem je dramatické snížení morbidity a mortality infikovaných jedinců.

Adekvátní a včas zahájená léčba umožňuje HIV infikovaným zcela plnohodnotný, kvalitní život. 

Strategií kombinovaných režimů se zásadně změnila prognóza nemoci. Náležitě léčené onemocnění HIV je dnes považováno za typicky chronickou chorobu, která se vyvíjí řadu desítek let. Před érou ART byl medián přežití mladých infikovaných lidí po stanovení diagnózy infekce HIV 7 let, v současnosti je srovnatelný se všeobecnou populací. Adekvátní a včas zahájená léčba umožňuje HIV infikovaným zcela plnohodnotný, kvalitní život. U vysokého procenta infikovaných se stále nedaří dosáhnout náležité virové suprese, která je zásadním předpokladem úspěšné léčby. Důvodem je většinou dosud nerozpoznaná infekce HIV, nedostatečné dodržování léčebného režimu, někdy dokonce odmítání léčby. Podle oficiálních dat, která zveřejnilo Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí a regionální kancelář WHO pro Evropu, bylo v zemích Evropské unie v roce 2013 diagnostikováno 29 157 nově infikovaných jedinců. U více než 47 % z nich byla infekce HIV rozpoznána až ve velmi pokročilém stádiu selhání imunity, kdy je onemocnění podstatně obtížněji léčitelné. Rovněž bylo uvedeno, že epidemiologická data nenaznačují žádné přesvědčivé známky ústupu pandemie. 

Bez příslušné léčby je přirozená progrese infekce HIV stále během několika let nekompromisní a definitivní.

Prognóza léčby HIV 

Navzdory nepochybnému úspěchu, jehož bylo dosaženo v léčbě a prevenci infekce HIV, z celosvětového hlediska vedou ekonomické a sociální bariéry k dalšímu šíření infekce a pokračující pandemii onemocnění. Jedinými prostředky a možnostmi, jak tyto nepříznivé faktory ovlivnit, je včasná diagnostika onemocnění a přesné dodržování léčebného režimu. Sérologická diagnostika protilátek proti HIV je běžně dostupná pro každého jedince. Měla by být také samozřejmou součástí diferenciálně diagnostických rozvah na všech odborných pracovištích. Přesné a přísné dodržování léčebného režimu je zase zcela v kompetenci léčeného pacienta. Bez příslušné léčby je přirozená progrese infekce HIV stále během několika let nekompromisní a definitivní. Sérologická diagnostika protilátek proti HIV je dnes běžně dostupná pro každého jedince.