Pro pochopení poruch autistického spektra je klíčový pojem „spektrum“. Zahrnuje širokou škálu symptomů, abnormit v chování, odlišnou závažnost symptomatiky i individuální charakteristiky každého jedince. Na jednom konci spektra se tak setkáváme s lidmi, kteří nemluví, neprojevují zájem o sociální interakci a v každodenním životě potřebují téměř celodenní asistenci. Na druhém konci spektra jsou lidé s mírnou formou autismu (mají tzv. vysoce funkční autismus nebo Aspergerův syndrom), kteří fungují relativně samostatně a jsou schopni začlenit se do běžného života pouze s mírnou podporou ze strany okolí (např. osobnosti jako Bill Gates, Lionel Messi, Susan Boyle). To, co všechny lidi s touto diagnózou (na jakémkoliv konci spektra) spojuje, je narušení v oblasti verbální i neverbální komunikace, sociální interakce a představivosti, typické je také stereotypní chování.

Vzácná porucha?

Zatímco do nedávné doby byl autismus považován za velmi vzácnou poruchu, nyní se celosvětové výzkumy shodují na prevalenci 1 – 2 %, tzn., že některá z forem autismu je zjištěna u 1 dítěte ze 100, resp. 1 dítěte z 50. Autismus patří mezi závažné neurovývojové poruchy. Přesná příčina autismu není dosud známá. Díky velkému vědeckému pokroku v této oblasti již víme, že velký vliv při vzniku autismu má genetika, ale vědecky jsou prokázány a i nadále se hledají další rizikové faktory, které se spolupodílejí na rozvoji této poruchy (např. vyšší věk rodičů, předčasný porod, komplikace během těhotenství či porodu, škodliviny v ovzduší apod.).

Autismus (ve smyslu atypického vývoje nezralého mozku) není na první pohled vidět, pro okolí je viditelné až atypické, abnormní chování.

Projevy poruch autistického spektra

V důsledku genetické dispozice se mozek dítěte vyvíjí odlišně, proto také dítě odlišně (nestandardně) reaguje na okolní podněty. Autismus (ve smyslu atypického vývoje nezralého mozku) není na první pohled vidět, pro okolí je viditelné až atypické, abnormní chování. Rodiče k vyhledání odborné pomoci často přivádí obtížná výchovná usměrnitelnost dítěte, časté afekty, nereagování na jméno, opožděný vývoj řeči, nápadná hra (dítě si nehraje s hračkami obvyklým způsobem, projevuje zájem o jiné činnosti, než je u vrstevníků obvyklé), problémy v kontaktu s dětmi (zcela se straní kolektivu nebo navazuje kontakt nevhodným způsobem – poučuje děti, provokuje, ničí hru apod.), nestandardní reakce i na běžné podněty (např. na některé zvuky či světelné efekty).

Projevy autismu jsou patrné v prvních pěti letech života dítěte, ale u dětí s mírnější formou autismu si rodiče nemusí abnormit v chování povšimnout. U těchto dětí na problémy poukážou až pedagogové ve školce či ve škole, když dítě začne při zvyšujících se požadavcích na samostatnost, sociálně komunikační a sociálně emoční dovednosti selhávat.

Pro okolí, které nezná příčinu chování dítěte, ale pozoruje pouze vnější projevy (afekty, vzdor, výchovnou nezvladatelnost, nadměrnou pasivitu atp.) je toto jednání obtížně pochopitelné a může být při neznalosti problematiky PAS nesprávně hodnoceno jako nevychovanost, rozmazlenost, provokace, manipulace.

Pro dítě, které se v okolním světě obtížně orientuje, je velmi frustrující, že nedokáže vyjádřit své potřeby a svá přání, že se nedokáže začlenit mezi ostatní, že mu ostatní nerozumí. Některé děti tak reagují afektivními rapty, agresivním chováním, jiné jsou pasivní, straní se a snaží se obsloužit samy, uchylují se k rituálům a stereotypním činnostem, které jim zajišťují předvídatelnost, neměnnost a jistotu. Pro okolí, které nezná příčinu chování dítěte, ale pozoruje pouze vnější projevy (afekty, vzdor, výchovnou nezvladatelnost, nadměrnou pasivitu atp.) je toto jednání obtížně pochopitelné a může být při neznalosti problematiky PAS nesprávně hodnoceno jako nevychovanost, rozmazlenost, provokace, manipulace.

Lidé s autismem reagují odlišně, je ovšem důležité zmínit, že být odlišný neznamená „nenormální“ a odlišný pohled na stejnou věc může být pro společnost i prospěšný. Díky větší osvětě se již dávno ví, že autismus se nerovná Rain Man, že autismus může mít i dítě, které má zájem o sociální kontakt, dokonce i dítě, které se rádo mazlí, i dítě, které navazuje oční kontakt a má zájem o kamarády.