Ještě častěji se ale, pokud je to možné, prostě snaží utajit zdroj své stigmatizace. Pokud je zdrojem stigmatizace zdravotní stav, tak nemocní o své nemoci nemluví, skrývají ji a nevyhledávají odbornou pomoc. Nemoc se tak může stát jakýmsi tabu, tedy fenoménem, kterého je zapovězeno se dotýkat. V angličtině se používá slovní spojení „elephant in the room“ - česky by se dalo říci „slon v pokojíčku“ - které označuje jasně viditelný, avšak nekomunikovaný problém. Nikoli náhodou se hned několik destigmatizačních kampaní v anglicky mluvících zemích zaštiťovalo právě obratem „elephant in the room“.

Celorepubliková kampaň „Tabu a stigma“ si klade za cíl otevřeně diskutovat právě o těch zdravotních problémech, které jsou v naší společnosti nejvíce stigmatizovány. Snaží se tak přispět k lepšímu společenskému přístupu, odtabuizování vybraných onemocnění a ke snížení související společenské zátěže. Kampaň se soustředí na širokou paletu stigmatizovaných onemocnění – od obezity a rakoviny prostaty až po duševní zdraví.

Zvládnutí duševní nemoci vyžaduje mnoho úsilí, disciplíny a také trochu humoru. Jen s humorem se např. můžete vyrovnat s nálepkou „blázna“, ať už ji slyšíte od lidí blízkých nebo cizích.

Duševní nemoci představují snad největší socio-ekonomické břemeno a zároveň jsou zřejmě nejvíce stigmatizovány. V naší společnosti je tabuizována jak většina duševních poruch, tak diskriminace a stigmatizace lidí těmito poruchami postižených a těch, kteří se o ně starají. Tato diskriminace se stala akceptovaným a nemístně přehlíženým celospolečenským jevem. Mnozí se snaží různými formami, včetně osvěty, tento stav změnit, ale žádné odborné argumenty nenahradí hlas těch, kdož dopad tohoto tabu pocítili na vlastní kůži. Proto je na místě připomenout hlas člověka, jenž se ze své nemoci zotavil a nyní se podílí na výzkumu v Národním ústavu duševního zdraví:

Jelikož plnohodnotný život s onemocněním, stejně jako včasná a efektivní léčba, předpokládají vyrovnat se na celospolečenské úrovni se všemi projevy stigmatizace, je prvním krokem k odstranění uvedeného rozporu změna postojů institucí a celé společnosti. To je běh na dlouhou trať a vyžaduje společné úsilí všech zúčastněných, tedy uživatelů péče, lékařů, psychologů, ošetřovatelů, sociálních pracovníků, vědců, úředníků i médií. Přeji si, aby nám kampaň „Tabu a stigma“ pomohla učinit alespoň několik kroků na cestě k očividnému zlepšení.